Ekonomie blahobytu

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: nevyhovující překlad, např. "equity" v tomto kontextu není "vlastní kapitál"

Ekonomie blahobytu (anglicky Welfare economics) je odvětví ekonomie, které používá mikroekonomické techniky k hodnocení blahobytu na agregované (celohospodářské) úrovni.^[1]

Pokus o uplatnění principů ekonomie blahobytu vede k oblasti veřejné ekonomiky, tzn. studium toho, jak by vláda mohla zasáhnout za účelem zlepšení sociálního blahobytu. Ekonomie blahobytu také poskytuje teoretické základy pro konkrétní nástroje veřejné ekonomiky, včetně Analýza nákladů a přínosů, zatímco kombinace ekonomie blahobytu a poznatků z behaviorální ekonomie vedla k vytvoření nové oblasti, a to behaviorální ekonomie blahobytu^[2]. Neoklasická ekonomie tvoří základ dosavadní ekonomie blahobytu. Existuje ale také specificky post-keynesovská ekonomie blahobytu, která staví na jiných principech sociální ekonomie.

Oblast Neoklasické sociální ekonomie (hospodářský liberalismus) je spojena se dvěma základními větami. První uvádí, že za určitých předpokladů produkují konkurenční trhy účinné (Pareto-optimální) výsledky ^[3], což zachycuje logiku neviditelné ruky Adama Smithe.^[4] Druhá uvádí, že každý účinný výsledek může být dosažen působením tržních mechanismů bez dalších zásahů při odpovídajícím rozdělení zdrojů mezi účastníky trhu.^[3][4] Kvůli úzkým vazbám na ekonomii blahobytu a teorii sociální volby je Arrowova věta o nemožnosti někdy uvedena jako třetí základní věta.^[5]

Typická metodika začíná odvozením (nebo předpokladem) funkce sociálního blahobytu, kterou lze poté použít k hodnocení ekonomicky proveditelných alokací zdrojů z hlediska blahobytu, který vyprodukují. Takové funkce obvykle zahrnují měřítka ekonomické účinnosti a spravedlnosti, i když novější pokusy o kvantifikaci sociálního blahobytu zahrnovaly širší škálu měřítek včetně ekonomické svobody (jako v přístupu založeném na schopnostech).